Hrátky s FIMO hmotou -> návod na květinovou techniku
10. září 2012 v 20:13 | Lucíšek :-*
|
Co život dal a vzal...

Ahoj :)
Po minulém - myslím, že úspěšném - článku, jsem se rozhodla vás "obšťastnit" :D dalším návodem. Tentokrát o dost těžším, mě osobně nějakou dobu trvalo, než mi došlo, jak přesně to provést - tuto techniku mě naučila kamarádka Michaela Máčalová, která si ji zase přivezla z jakéhosi kurzu.
Pokud vás technika zaujme, doporučuji vám, si ji alespoň zkusit a nebát se toho - většina lidí je z fimo hmoty nadšená! :)


Začneme opět tím, co budeme potřebovat. Tentokrát to budou tři barvy - bílá a černá a jedna barva, dle vašeho výběru. Dále se bude hodit pravítko, žiletka nebo něco, čím hmotu budeme krájet a ke konci také něco na válení.

Jako nejdříve si hmotu samozřejmě rozpracujeme.

Poté si vytvoříme tři hady - jeden nejkratší(např. černý), druhý střední(např. bílý) a třetí nejdelší(např. ten barevný). Nezáleží na tom, která barva bude nejdelší.

Následuje trocha ruční práce - hmotu roztlačíme palci a ukazováčky do jakéhosi čtverce. Poté přijde měření. Nejkratší had bude dlouhý 12cm a rozkrájíme ho na 4 dílky po 3cm. Střední had bude mít 18cm - tzn. 6 dílků po 3cm a nejdelší bude mít 24cm, tzn. 8 dílků po 3cm.


(Omlouvám se za jinou barvu ;))
Následně utvoříme tvar, který vidíte výše. Čtyři dílky budou uprostřed, nad nimi bude 6 dílků a nakonec 8 dílků. Celé to "smačkáme" do jakéhosi hranolku.

Hranolek bude mít opět délku 12cm a rozkrájíme ho na 4 dílky po 3cm.

Dílky poskládáme takto vedle sebe a stlačíme je do trojúhelníku. Důležitá je hlavně špička nahoře.

Vznikne nám tedy něco, jako je toto.
Trojúhelník bude mít opět délku 12cm a bude rozdělen na 4 dílky po 3cm.

Dílky takto spojíme do kruhu a upravíme do tloušťky, kterou chceme mít. Vzor máme hotový :)

Ze zbytků si můžeme udělat placku, na kterou poskládáme nakrájené kytičky. Vyválíme a vykrajovátkem si vykrojíme libovolný tvar.
Jako vždy pečeme 30 minut na 110 - 130°C, upečené výrobky ihned po vytažení z trouby hodíme do sklenky se studenou vodou, aby nám ztuhly.

A zde už upečené výrobky ;)
Doufám, že se návod líbil a že jste ho pochopili - tato technika je bohužel dost obtížná, takže pokud máte nějaký dotaz, určitě se ptejte a pokud to bude v mých silách moc ráda vám poradím :)
Za kvalitu fotek se omlouvám, fotograf ze mě zřejmě nebude(ano, štve mě to :D).
Loučím se :)
ZDROJ textu: já
Foto: já
Asistence: moje kamarádka Michaela Máčalová(moc díky, jsi zlato!)
Oddělovače: taky já :D
Hrátky s FIMO hmotou -> kdysi slíbený návod aneb dá si někdo okurky?
9. září 2012 v 16:32 | Lucíšek :-*
|
Co život dal a vzal...

Ahojte! :)
Je to už dost dávno, co jsem vkládala článek ve kterém se jednalo o práci s polymerovými hmotami. Tenhdy jsem také slíbila návod, ale bohužel se mi to jaksi vymklo z rukou a tak ho vkládám s několika měsíčním zpožděním.
Dnes jsem si připravila návod na miniaturu zavařovaných okurek :D důvody mám hned dva - jsou mimořádně jednoduché a vypadá to nehorázně dobře(dle mého názoru, ale všem se to líbit nemusí).
Pokud se chcete pustit do vyrábění z fima a nemáte s ním žádné zkušenosti, doporučuji přečíst si nějaký článek na internetu, nebo kliknout na odkaz výše :).

Takže hurá na to...

Ze všeho nejdřív asi chcete vědět, co budete potřebovat. Jak už jsem zmínila, tento výrobek je super jednoduchý - potřebovat na něj budete hlavně zelenou barvu, já jsem si vzala dvě, potom bílou na cibuli a oranžovou na mrkve, obou barev vám bude stačit úplné minimum. Pokud si chcete okurky "zavařit", budete potřebovat i nějakou nádobku, kam je nacpete. Na kousky cibule si vezměte ještě špejli.

Nejdříve si rozpracujeme zelenou barvu. Pokud si berete dvě, pak je smíchejte dohromady.

Následně si hmotu rozdělte na jednotlivé okurky - velikost volte podle velikosti lahvičky do které je "zavaříte", nemusíte je dělat jednu jako druhou, rozmanitost jak v barvě tak velikosti dodá výrobku určitou "opravdovost".

Každou zatočíme na jednu stranu - já osobně jsem některé lehce přejela zmuchlaným alobalem. Každou okurku můžeme udělat jinou, já jsem si jako tradičně vyhrála :D.

Následně uděláme kousky mrkve a cibule.
Mrkev je jednoduchá - uděláme si váleček a nakrájíme ho na kolečka - některé můžeme přepůlit nebo z nich udělat i čtvrtky.
K výrobě cibule použijeme špejli. Rozpracovanou hmotu vytvarovanou do válečku propíchneme špejlí a následně nakrájíme na kolečka, která rozpůlíme.
Následně tohle všechno upečeme. Jelikož pečeme malé kousky budeme péct jen na 110°C nejlépe přesně 30 minut. Po upečení všechny kousky ihned po vytáhnutí z trouby hodíme do skleničky se studenou vodou - tím nám výrobky ihned ztuhnou.
Potom už je to jednoduché - všechny okurky, cibuli i mrkve dáme do skleničky a zalijeme buď průhlednou pryskiřicí a nebo jako já obyčejnou vodou. A méme hotovo :)

Doufám, že se vám návod líbil a snad jste i pochopili, jak jsem to myslela ;) Budu ráda za vaše komentáře a pokud se bude líbit ráda připravím zase nějaký ten návod :).
ZDROJ textu: já
foto: též já, na fotkách je odkaz na moji galerii
oddělovače: taky já :)
NÁVOD: Jak na uzdečku z koženky/kůže na schleich(papo...) koně
6. září 2012 v 16:30 | Lucíšek :-*
|
Koně <3




Vítejte už u mého druhého návodu! Tentokrát vám v několika bodech předvedu, jak na uzdečku na schleich/papo koně. Takže jdeme na to :D

Co budeme potřebovat:
- nůžky
- lepidlo(nejlépe na kůži, ale stačí normální vteřinový)
- koně, na kterého uzdečka bude
- kůžy/koženku(nejlépe pásek, dá se koupit v galanterii - vypadá to hned lépe)
- kroužky(čím menší, tím lepší)
- háčky(dva - pokud nemáte můžete to udělat i bez nich)
- fixu(není nutná - já osobně ji nepoužívám)
- staré noviny(když lepíte, nemusí to vypadat tak, jako u mě :D)

Takže, ze všeho nejdřív si odměříme nánosník a ustříhneme asi s 3-5mm rezervou.

Na koneček koženého pásku naneseme trošičku lepidla a přitiskneme k druhé straně pásku(proto ta malá rezervička).

Abychom to nemuseli půlhodiny držet secvakneme to kolíčkem(ten doma máme snad všichni, ne?) a necháme to tak 5 minut zaschnout(pokud lepíte vteřinovým lepidlem ani nemusíte).

Zatímco nám schne nánosník odměříme si lícnice(opět si necháme rezervu - tentokrát klidně i centimentrovou).

Vezmeme si malý kroužek a protáhneme s ním kožený pásek - potom s ním "dojedeme" na konec a ohneme asi 5mm a přilepíme(v podstatě uzavřeme kroužek do jakési smyčky).

To samé uděláme i na druhé straně a pak to sevřeme kolíčkem, aby to líp drželo.

Jakmile máme nánosník i lícnice zaschlé můžeme je slepit k sobě - nejdřív si odměříme, jakou vzdálenost zvolíme(můžete použít fixu a vyznačit si ji).

Pak už to jen slepíme - můžete to risknout a slepit to dohromady přímo na koníkovi(jako já xD) a nebo mimo něj(ale docela často se stane, že to slepíte blbě - alespoň já to tak mívám). Když se Vám kousek uzdečky zašpiní od lepidla můžete to opatrně odrhnout(pokud je to vteřinové lepidlo, je docela možné, že se vám to nepovede).

Když máme slepený nánosník a lícnice přilepíme jednu stranu podhrdelníku.

To samé provedeme na druhé straně a máme podhrdelník. Můžete si udělat i čelenku - já osobně ji nedělala(síla zvyku).

Když máme hotový základ uzdečky pustíme se do otěží - vezmeme si háčky a kroužky - kroužek rozevřeme(do strany, jinak se vám ho nepovede vrátit do původního stavu) a navlékneme do něj háček. To samé uděláme ještě jednou s druhým háčkem a kroužkem.

Háček navléknutý do kroužku přilepíme ke zbytku koženého pásku a připneme ke kroužku na uzdečce.

Odměříme si, jak chceme otěže dlouhé a přilepíme i druhý háček s kroužkem a můžeme připnout. Ještě můžeme jemně odrhnout kousky lepidla, které se přilepili kam neměli.

A teď už konečný výsledek práce =)
Doufám, že Vám to alespoň trochu pomohlo, když ne, tak snad příště. Kdyby jste měli nějaké dotazy, tak napište vzkaz. Předchozí díly ZDE. To je prozatím vše - těším se na vaše komentáře a hodnocení!


NÁVOD: Jak na ohlávku pro schleich(papo atd.) koně =)
6. září 2012 v 16:28 | Lucíšek :-*
|
Koně <3





Vítejte u dalšího článku! Dneska jsem si pro Vás připravila návod, jak na ohlávku na schleich koníky. V několika bodech Vám ukážu jak na to - takže se do toho pustíme.

Budete potřebovat:
- Bavlnku(pokut možno úzkou)
- Nůžky
- A koníka, na kterého budete vyrábět.

Nejdřív si vezmeme bavlnku, z které budete ohlávku dělat a ustříhneme si 30 - 50cm(lepší je vzít si víc cm, než muset dělat odznovu z nové bavlnky).

Z kraje bavlnky uděláme očko, tak aby bylo přesně na tlamu figurky a uděláme dva uzlíky.

Delší část provázku protáhneme za ušima a provlékneme na druhé straně "nánosníku".

To samé uděláme znovu, tak, že se nám lícnice zdvojí a pak zauzlujeme speciálním uzlíkem(návod dole).

Potom to samé uděláme i s nánosníkem(tzn., že ho rozdvojíme a opět ho zauzluje speciálním uzlíkem).

Potom ostříhneme zbytky bavlnky, aby netrčeli.

Když máme základ, k lícnici přivážeme normálním sukem zhruba kousek od oka.

Provázek přivážeme na druhé straně a uvážeme ho speciálním uzlíkem. Pak uděláme čelenku a opět ji speciálním uzlíkem uvážeme na druhou stranu a je hotovo!

Tak a teď návod jak udělat onen "speciální uzlík". Takže, máme ohlávku v tomto stavu.

Konec bavlnky protáhneme pod lícnicí, tak, že se nám vytvoří malá smyčka.

Smyčkou protáhneme koneček bavlky a s ním i celý provázek.

Potom stačí už jen zatáhnout a je hotovo(když táhnete dejte si pozor, aby se vám ohlávka nezdeformovala).
Omlouvám se, že některé fotky jsou méně kvalitní. Jinak, kdyby jste měli nějaké dotazy, tak napište vzkaz. No, doufám, že Vám to pomohlo.
Ještě mám na Vás otázku - chtěli bycte ještě nějaký podobný návod?
Jinak je to ode mě vše - loučím se s Vámi :)




Farma Coeurs Dans le Vent: 1.kapitola
31. srpna 2012 v 23:04 | Lucíšek :-*
|
Stories
1. kapitola

Hidalgo ladně cválal po rozlehlé polní cestě a svaly se na něm jen vlnily. Chelsey Rosová na jeho hřbetě s hrdým úsměvem sledovala hornatý obzor před nimi.
Zmizet tak daleko od města sice trvalo dlouho, ale stálo to za to. Louky obklopené Birchenským lesem byly sice trochu hrbaté, což mohlo být pro koně trochu nevhodné ale polní cesty Chelsey bohatě vystačily.
Desetiletý síťovaný bělouš - nebo prostě "grošák", jak Chelsey neustále tvrdila - Hidalgo několik let běhal dostihy, ale už před rokem se majitel stáje pan Hombsem usnesl, že nevydělává tolik, aby se vyplatilo do něj investovat a zařadil ho do chovu. I přesto, že Hidalgo byl hřebec se však uměl chovat ukázněně a nepodléhal pudům.
Chelsey si Hidalga oblíbila hlavně pro jeho ochotu spolupracovat - nebyla zrovna typ na jízdárenskou práci, nebo to bylo prostě tím, že ve stáji pana Hombsema se trénovali jen dostihový koně, na které si jen tak někdo sednout nemohl. S Hidalgem ale mohla každý den jezdit ven, když jeli sami, nemusela se bát, že by ho nezastavila, navíc okolí dobře znala a místa, která pro ni ještě donedávna byla velkou neznámou už se svým koňským přítelem stihla prozkoumat.
Jediným místem, které neměla dvakrát v oblibě byla stará farma uprostřed polí, mezi kterými právě nyní projížděli. Blonďatá dívka měla neustále pocit, jako by ji tam Hidalgo chtěl právě dnes zavést ať to stojí, co to stojí.
Podezření v ní ještě vzrostlo, když hřebec protáhl krok a bez jediného zaváhání zahnul na prašnou cestu k farmě. "Co blbneš ty provokante?" Chelsey se ušklíbla a už už chtěla koně zase obrátit na jejich obvyklou cestu, když zpozorovala na bílo natřené výběhy táhnoucí se až k lesu.
Na pastvině se popásali čtyři flekatí, trochu mohutnější koně. Chelsey cítila, jak Hidalgo nápadně zpomalil a zachvíli doplnil pronikavé zaržání.
"Pšš," uklidňovala ho dívka a nechala ho zvolnit tempo do kroku. Brzy se přiblížili k velké bráně s obrovským nápisem: "Farma Coeurs Dans le Vent".
"To teda koukám," mumlala si sama pro sebe, zatímco projeli bránou. Projížděli širokou cestou vysypanou pískem a za okamžik se ocitli na krásně opraveném dvoře - byl obklopený asi metr vysokou zíďkou, uprostřed stál na žluto natřený domek a stáj s šesti boxy. Ve dvou z nich stáli koně. V krajním boxu s cedulkou se jménem "Glade" stála krásná klisna Irského Coba, přes hlavu se jí klikatila zrzavá skvrna, která pokračovala až na její záď a v jantarových očích měla veselé jiskřičky.
Z druhého boxu koukal jen veliký, krémově béžový zadek a přes dvířka vysel bílý ocas.
Chelsey sesedla z Hidalgova hřbetu a vykročila nejdřív k boxu klisny. Glade zakvíkala ještě hříběcím hláskem a v Hidalgovi to jen zabublalo. "Ale no ták, nedělej Playboye!" napomenula ho zvesela a pak napřáhla ke klisně ruku. Když ucítila na dlani klisnino jemné chřípí, jako vždycky se zatetelila blahem a po tváři se jí rozlil spokojený úsměv.
Nebylo divu, že si ani nevšimla, když z domu vyšla malá, trochu baculatá žena. Nová majitelka farmy Corinne Feerlsová si dívku i koně na svém dvoře s šibalským úsměvem prohlížela s rukama v bok.
Po pár minutách si odkašlala a naoko přísně se na Chelsey obrátila: "Koho to sem čerti nesou? Kdo vás sem pustil manquer?"
Krůček po krůčku k jezdeckému koni
26. srpna 2012 v 9:07 | Lucíšek :-*
|
Koně <3

Z hříbátka nám vyrostl krásný mladý kůň, a dokonce už na sebe nechá vysednout jezdce. V jezdeckém výcviku je však ještě úplně na začátku a čeká ho velmi dlouhá cesta. Je jen na nás, lidech, abychom mu poznávání nových věcí usnadnili a podpořili jeho chuť s námi spolupracovat.
Pokud už jsme našeho koníka navykli na sedlo i jezdce, umí se se s jezdcem pohybovat na lonži v kroku, klusu a krátce na to mu již jezdec začal naznačovat první pomůcky, ze začátku samozřejme za pomoci lonžéra a hlasových pomůcek.

Samostatně se jezdec začíná s mladým koněm pohybovat často za přítomnosti dalšího jezdce v sedle klidného, staršího koně, ten má roli učitele. Mladý kůň ho následuje na ohraničené jízdárně a později s ním absolvuje svou první vyjížďku do terénu. Klidné chování staršího učitele přesvědčí nezkušeného mladíka o tom, že vlající igelitový pytlík ve větru opravdu nekouše a polem prchající zajíc není krvelačná šelma - zkrátka že se na vyjížďce není čeho bát. Aby nám mladý kůň uvěřil, nesmíme zapomenout, že vyrovnaně se musí chovat i jezdec, za každý krok správným směrem ho chválit a stresové situace a impulsivní reakce koně zvládat s ledovým klidem.

Tříleté teplokrevné klisny určené do chovu podstoupí zpravidla v tomto období takzvané svody, kde komisaři hodnotí jejich exteriér a pohyb v kroku a klusu při předvedení na ruce, později je pak čekají výkonností zkoušky. Na ně již musí být mnohem lépe připravené. Čeká je zde totiž drezurní úloha, skok ve volnosti a skákání gymnastických řad pod sedlem. Hřebečkům začíná výběrové řízení ještě dříve - už po odstavu je chovatelé mohou poslat na specializované testační odchovny a ve dvou letech podstupují takzvaný předvýběr. Neznamená to však, že se obsedají dříve.

Na výkonnostních zkouškách není úkolem předvést vyčerpávající sportovní výkon. Mladé klisny a hřebci by se měli na obdélníku pohybovat uvolněně a předvést tak komisařům co nejpřirozeněji své základní chody a ochotu spolupracovat s jezdcem. Během skoku ve volnosti a pod sedlem pak porota hodnotí skokový styl - gymnastické řady jsou postaveny tak, aby byly pro koně co nejjednodušší.

Zdroj textu časopis Jezdectví č. 8/2012, autorkou je Pavlína Paroulková, mnou poupraveno
Grafické zpracování já
Plemenný hřebec Ojoetsjni´s Grevenrit
26. srpna 2012 v 9:05 | Lucíšek :-*
|
Koně <3

Hnědák, nar. 2008, NRPS, KVH 146
Chovatel: F. Schoneville-v.d. Kamp, Kamperveen, NL
Majitel: ERC, s.r.o., Pardubice - Mnětice


(Zdroj obrázku ZDE)

Otec ORCHARD BOGINOV byl byl licentován do plemenitby v roce 2003 a byl ohodnocen jako hřebec s nejlepším klusem. V letech 2004, 2005 a 2008 získal titul holandského šampiona Welsh pony hřebců. Boginov se velmi úspěšně prezentuje ve sportu i v prezentacích show, ve věku 6ti let získal na základě vlastní výkonnosti titul "Sport stallion". V současné době Boginov soutěží na mezinárodní úrovni.

Matka JUROLIEN byla využívána pouze jako plemenná klisna. Mnoho potomků jejího otce ruského arabského hřebece Juravel si velmi dobře počíná ve sportu i v soutěžích show. Její matka Caroline byla velmi úspěšná v drezuře i ve skokových soutěžích.

OJOETSJNI´S GREVENRIT je mladý velmi ušlechtilý hřebec s mimořádným pohybem zejména v klusu. Do našeho chovu sportovních pony by měl přinést ušlechtilost, zlepšení pohybu a schopnosti jak k drezurnímu ježdění, tak i k parkurovému sportu.



© Michaela Javůrková, www.fotomichaela.wbs.cz

© Michaela Javůrková, www.fotomichaela.wbs.cz

Zdroj textu ZDE, grafické zpracování je moje práce, zdroj fotek uveden přímo pod nimi, fotky je povoleno používat s uvedením zdroje ;)
Vše o plemeni: Knapstrupský kůň
17. července 2012 v 10:07 | Lucíšek :-*
|
Koně <3
KNAPSTRUPSKÝ KŮŇ

Původ a historie
Na historii frederiksborga, který byl chován v Dánsku již od roku 1562, navázal knabstrup v době napoleonských válek, kdy bylo Dánsko obsazeno španělskou armádou. A právě tehdy se do země dostali koně se skvrnitým zbarvením, málo ušlechtilí a starobylého původu, kteří ale byli rychlí a vytrvalí.
Plemeno knabstrupský kůň je pojmenováno podle místa svého vzniku, statku Knabstrupu. Původ plemene se vysvětluje tak, že skvrnitou klisnu španělského původu koupil od španělského důstojníka řezník jménem Flaebe. Později tuto klisnu získal soudce Lunn, kterému patřil statek Knabstrup, kde poté vznikalo plemeno knabstrubského koně.
Skvrnité kmeny byly mezi španělskými koňmi běžné až do devatenáctého století. Španělská klisna přes svůj nepříliš ušlechtilý původ a nepřitažlivý vzhled vynikala mimořádnou rychlostí a vytrvalostí. Tyto dvě vlastnosti určily, že klisna byla zařazena do chovu. Byla nakryta frederiksborgským hřebcem a tímto v roce 1808 vznikla linie skvrnitých koní, ne tak mohutných jako frederiksborgové, ale žádanějších pro své zajímavé zbarvení a schopnosti. Zakladatelským hřebcem se stal vnuk klisny Flaebehoppen, Mikkel.


Popis plemene
Knabstrupský kůň je statný, s tvrdou konstitucí. Výška v kohoutku je 154 - 157 cm. Starší typ byl mnohem robustnější s klabonosou hlavou, měl mohutný krátký krk přecházející v nevýrazný kohoutek, široký hřbet a plece. Moderní typ má hlavu ušlechtilejší a klabonos se téměř vytratil. Krk je delší, dobře osvalený, kohoutek je výraznější. Hřbetní linie má přiměřenou délku, bedra jsou široká, záď je zaoblenější. Holeně Knabstrupského koně jsou krátké, klouby velké a ploché, kopyta široká a pevná. Kopytní rohovina zejména u staršího typu je světlá, často pruhovaná. Původní zbarvení knabstrupa bylo bílé s hnědými nebo černými skvrnami pokrývajícími celé tělo, včetně hlavy a končetin. Čím jsou skvrny početnější, tím mají vyšší ohodnocení. Hříva a ohon jsou řídké. Moderní typ knabstrupského koně má, narozdíl od svého předka, pěkné chody a je pohybově elegantnější.


Charakteristika
Knabstrupský kůň je známý ve dvou typech. Starší typ se vyznačoval svou těžkostí, robustností, silou a měl postavu spíše tažného koně. Byl proslulý tvrdostí a vytrvalostí. Jeho zbarvení bylo bílé s přesně ohraničenými hnědými nebo černými skvrnami. Moderní typ knabstrupského koně je ušlechtilejší, lehčí, pohlednější. Jeho zbarvení se ovšem vlivem příbuzenské plemenitby podstatně změnilo, srst často bývá smíšená, skvrny už nejsou tak pravidelné a prokreslené. Proto spíš připomíná americkou appaloosu.
Knabstrub se vyznačuje výbornou povahou, velkou učenlivostí a ovladatelností.

Využití
Starší typ knabstrupského koně byl původně vojenským koněm, později pouze koněm pracovním a kočárovým. Moderní typ je naopak využíván jako jezdecký a westernový kůň. Pro svůj vyrovnaný chod, klidnou a učenlivou povahu je oblíben v hipoterapii. Také ho můžeme často vidět v cirkusových šapitó.


Zdroj textu: ZDE
Zdroj fotek: ZDE(povoleno)

Původ a historie
Na historii frederiksborga, který byl chován v Dánsku již od roku 1562, navázal knabstrup v době napoleonských válek, kdy bylo Dánsko obsazeno španělskou armádou. A právě tehdy se do země dostali koně se skvrnitým zbarvením, málo ušlechtilí a starobylého původu, kteří ale byli rychlí a vytrvalí.
Plemeno knabstrupský kůň je pojmenováno podle místa svého vzniku, statku Knabstrupu. Původ plemene se vysvětluje tak, že skvrnitou klisnu španělského původu koupil od španělského důstojníka řezník jménem Flaebe. Později tuto klisnu získal soudce Lunn, kterému patřil statek Knabstrup, kde poté vznikalo plemeno knabstrubského koně.
Skvrnité kmeny byly mezi španělskými koňmi běžné až do devatenáctého století. Španělská klisna přes svůj nepříliš ušlechtilý původ a nepřitažlivý vzhled vynikala mimořádnou rychlostí a vytrvalostí. Tyto dvě vlastnosti určily, že klisna byla zařazena do chovu. Byla nakryta frederiksborgským hřebcem a tímto v roce 1808 vznikla linie skvrnitých koní, ne tak mohutných jako frederiksborgové, ale žádanějších pro své zajímavé zbarvení a schopnosti. Zakladatelským hřebcem se stal vnuk klisny Flaebehoppen, Mikkel.


Popis plemene
Knabstrupský kůň je statný, s tvrdou konstitucí. Výška v kohoutku je 154 - 157 cm. Starší typ byl mnohem robustnější s klabonosou hlavou, měl mohutný krátký krk přecházející v nevýrazný kohoutek, široký hřbet a plece. Moderní typ má hlavu ušlechtilejší a klabonos se téměř vytratil. Krk je delší, dobře osvalený, kohoutek je výraznější. Hřbetní linie má přiměřenou délku, bedra jsou široká, záď je zaoblenější. Holeně Knabstrupského koně jsou krátké, klouby velké a ploché, kopyta široká a pevná. Kopytní rohovina zejména u staršího typu je světlá, často pruhovaná. Původní zbarvení knabstrupa bylo bílé s hnědými nebo černými skvrnami pokrývajícími celé tělo, včetně hlavy a končetin. Čím jsou skvrny početnější, tím mají vyšší ohodnocení. Hříva a ohon jsou řídké. Moderní typ knabstrupského koně má, narozdíl od svého předka, pěkné chody a je pohybově elegantnější.


Charakteristika
Knabstrupský kůň je známý ve dvou typech. Starší typ se vyznačoval svou těžkostí, robustností, silou a měl postavu spíše tažného koně. Byl proslulý tvrdostí a vytrvalostí. Jeho zbarvení bylo bílé s přesně ohraničenými hnědými nebo černými skvrnami. Moderní typ knabstrupského koně je ušlechtilejší, lehčí, pohlednější. Jeho zbarvení se ovšem vlivem příbuzenské plemenitby podstatně změnilo, srst často bývá smíšená, skvrny už nejsou tak pravidelné a prokreslené. Proto spíš připomíná americkou appaloosu.
Knabstrub se vyznačuje výbornou povahou, velkou učenlivostí a ovladatelností.

Využití
Starší typ knabstrupského koně byl původně vojenským koněm, později pouze koněm pracovním a kočárovým. Moderní typ je naopak využíván jako jezdecký a westernový kůň. Pro svůj vyrovnaný chod, klidnou a učenlivou povahu je oblíben v hipoterapii. Také ho můžeme často vidět v cirkusových šapitó.


Zdroj textu: ZDE
Zdroj fotek: ZDE(povoleno)
Prší, prší jen se leje - tak co si zavzpomínat na slunný víkend?
22. května 2012 v 18:45 | Lucka
|
O mě a mém světě :)
Ahojda!
Zdravím - ještě jednou, ať neřeknete :D
Jelikož se spustil dost slušnej slejvák, tak jsem se rozhodla trošku si zavzpomínat na víkendové počasíčko - a úžasný víkend to celkově byl, protože byl strávený ve stáji a taky v sedle :)
Tak hurá na to :P
Jelikož se spustil dost slušnej slejvák, tak jsem se rozhodla trošku si zavzpomínat na víkendové počasíčko - a úžasný víkend to celkově byl, protože byl strávený ve stáji a taky v sedle :)
Tak hurá na to :P

Moje kamarádka Miška a Mája(Slezský norický kůň)


"Pohni!" :D

Čekačka na mě(utíkat vedle koně a u toho fotit je docela makačka :/)

Máji očičko :)

A já se Sávinkou(Český Teplokrevník - 12 let)

Klus

Srážka s Bárou(Norik) :D

Hopla :)

A druhej :)

Tady jsem jí vzala moc zpátky, ale skočila i tak pěkně :)



Ten můj hrb x( ale jinak má krásně sbalenou hlavičku :)


A vykrokování po jízdě :)
PA PÁ ;)
