Existuje, ano - ne? Můžeme se stále jen dohadovat... o budoucnosti.
Poked by se o něčem dalo říct, že je to nejisté, pak je to budoucnost. Nikdy si nemůžu být na 100% jistá, že si tanhle příspěvek přečteš, můj milý čtenáři. Pokud už ho však čteš - pokud už jsi ho otevřel a přečetl těchto pár řádků(nebo je právě TEĎ čteš) budoucnost se pomulu mění na přítomnost a čtení předchozích slov už je dávnou minulostí - jak?!
Člověka to trochu mate.
Některým lidem(a jsem to i já) pomyšlení na budoucnost přináší strach, v malém množství zmatek. Kam šlápnu? Vedle, nebo tak kam mám, není můj krok unáhlený? Na oněch spoustu otázek existuje jedna odpověď:
Čas ukáže :)
Osud? Věřím na něj. Osudová setkání - i já si jedno prožila a stále prožívám, tedy, ne s člověkem :D

Je to asi půl roku, co jsem tuhle krásku poznala a byl to osud - o týden později mě na ni posadili, protože jiný kůň nebyl - nikdy jsem nelitovala toho, že jsem ne ni kdy sedla. Bylo to včera - 23.5. kdy mě přivítala zaržáním - tou nejkrásnější hudbou, kterou jsem kdy slyšela. Osud je a každý máme ten svůj a myslím,
že v budoucnosti nás všechny potká :))
Budoucnost si tvoříme sami, kdy konečně pochopíte, že nic nepřijde samo, že nikdo za Vás nic neudělá, že sny a přání si můžete splnit jen Vy sami. Jako malá si vysním, že budu třeba gragičkou, malířkou, návrhářkou...Nepřijde to samo, začnu třeba chodit na kroužky, pak zkusím talentové zkoušky, dostanu se na uměleckou školu, protože mne žene touha splnit si svůj sen. Tyhle lidi, co si svoji budoucnost vysnili, naplánovali, za ni také bojovali. Když nemáš sny, necháš se o ně připravit, nebo rezignuješ, žiješ ze dne na den, co je to za život. Někomu stačí a jiný má vyšší cíle. Budoucnost a osud jsou dvě odlišné věci.