Pomsta bude sladká
Můj idol Patrik sedí na svém dokonalém ryzákovi, povolené otěže, dokonalý sed. Těžce vzdechnu a vyhoupnu lehce obézní osmi letou slečnu do sedla ještě obéznějšího Fida. Děvče s funěním dosedá a hřbetem ruky si otírá rádoby zpocené čelo.
"To je kvásnej koníček!" ječí Zuzanka, jak se údajně jmenuje, a tahá poníka za hustou hřívu. Jen přikyvuji a se studem probodávám Patrika pohledem. Jako obvykle mám sto chutí ho poslat do určitých míst - stejně jako mám sto chutí ho políbit. Neudělám však ani jedno a nahodím falešný úsměv hodné, podřadné kydačky hnoje.
"Pohni zadkem, Markéto. My se Zuzankou už jedeme," hodí po mě pohledem a na toho malého spratka spiklenecky mrkne. Naštvaně se odeberu za Erdžikou. Čtrnáctiletá kobyla bůhvíčeho kříženého s bůhvíčím. Po nekonečném boji s nasednutím na téměř dvoumetrovou Erdži konečně vyjíždíme ze dvora.
Patrik v sedle opět sedí, jako by to bylo to nejjednodušší na světě, zatímco já se ne a ne srovnat. Otěže jsou chvíli dlouhé, potom zase krátké a to nemluvím o značné nedokonalosti mého sedu. Zuzanka přede mnou ovšem neseděla zdaleka tak, jako já, takže jsem si na té chudince začala zvedat sebevědomí a sledovala jsem každou její chybičku.
"Tak co, princezno? Zkusíme si zaklusat?" ozval se medově Patrik, jak měl ve zvyku snad ke všem - pochopitelně krom mě. Slečinka horečně kývala a nohama kopala Fida do obtloustlých boků. Jakmile Patrik pobídl svého valacha do klusu, vyrazil i on a následně i já s Erdžikou.
S funěním jsem Zuzance vysvětlovala, co a jak a u toho se sama pokoušela vysedat. Fida ovšem klus brzy omrzel a tak přešel do extra znuděného kroku. Erdžika, která je ke všemu na levé oko slepá mu narazila do zadku, a protivný poník značně nabral na rychlosti. Po několika cvalových krocích už se slečinka válela po zemi a Fido se spokojeně pásl o několik metrů dál.
Patrik po mě střelil pohledem, který říkal asi toto: "Pohni a nalož toho malýho fakana na koně!"
A věřte, nebo ne, já opravdu sesedla a vykročila směrem k Fidovi. Skoro už jsem držela otěže, když ten zlosyn vystřelil, na poníka dost mohutným skokem o dva metry dál a se zdviženým ocasem si to klusal na druhou stranu cesty.
V duchu jsem zanadávala a pro změnu jsem vykročila k Zuzance. Sesbírala jsem ji ze země a snažila se ji přesvědčit o tom, aby se nechala vysadit na Erdžiku. Nakonec opravdu seděla na dvoumetrové kobyle a chvěla se jako osika, zatímco já sladce volala na Fida, všemožné zdrobnělinky.
"Fiďoušku, pojď si pro jablíčko," drmolila jsem a pohledem při tom vraždila Patrika, který stále ještě seděl na svém ryzákovi a tvářil se extrémně otráveně.
Po asi desítce minut Fido opravdu přišel a já se mu vyhoupla na hřbet. Vyjeli jsme, Fido se ošíval, pokoušel se stavět na zadní(což se mu vzhledem k mé váze nedařilo) a vykopával.
"Já jdu pěšky!" oznámila jsem jízlivě, zatímco jsem se snažila sesednout.
O dvacet minut jsme všichni konečně dorazili do stáje, já vedouc Fida, který se mě snažil celou cestu kousnout a Erdžiku, na jejímž hřbetě seděla vynervovaná Zuzanka. Jediný Patrik si jel a měl poznámky, k mé (ne)schopnosti vést dva koně zároveň. Ale pomsta, jo, ta bude sladká, jako med.
"Ty, Patriku, už ti někdo řekl, že jsi skvělej chlap i jezdec?" zeptala jsem se Patrika druhého dne ráno, zatímco jsem kydala už třetí box.
"No, vlastně ani ne," odpověděl, zastavil ve dveřích boxu a zaujatě si mě prohlížel.
"Aha, já si to myslela," odpověděla jsem a pokračovala v kydání. Chvíli tam ještě stál a zaraženě mě sledovala a pak se skloněnou hlavou odešel. Teprve v tu chvíli mě zaplavil totální pocit štěstí, to jsem ho setřela, viďte?
Q. How did the farmer mend his pants?
http://www.theirwatches.com/